Dark Elfiho stránky

Sacred je akční RPG, zasazené do fantasy světa plného elfů, goblinů, orků a spousty jiné podobné chamradi. Na to, jak ten svět vypadá se podíváme za chvilku, teď si řekneme něco o příběhu, protože kvalitní příběh k podobné hře patří asi jako k Plzni to nejlepší pivo.

Byl nebyl jeden čaroděj, který se pokusil vyvolat na tento svět mocného démona. To se mu sice povedlo, ale díky neschopnosti jeho malých sluhů se mu ho nepodařilo udržet v ochranné bariéře a démon se tak dostal na náš svět. To je samozřejmě průšvih, takže váš úkol je jasný. Popadnout jednoho ze šesti hrdinů a rozsáhlým světem si proklestit cestu až k němu a zlikvidovat ho. Každý hrdina má své unikátní schopnost, podobně jako v Diablu, jen s tím rozdílem, že se je neučíte postupem na vyšší level, ale musíte je najít. Rovněž zvyšování probíhá nalezením stejného skillu. Trošku otrava, ale co. Mimo těchto speciálních dovedností je tu ještě několik klasických skillů, jako na příklad zacházení se zbraněmi, rychlost obnovy speciálních dovedností (ve hře neexistuje mana, kouzla a dovednosti se prostě samy dobíjejí) nebo jízda na koni (o tom později). Výjimkou nejsou ani předměty určené pouze jedné postavě (křídla pro Serafínku, rukavice pro Gladiátora, luk pro lesní elfku, apod.). Ještě doplním, že každá postava začíná na jiném místě rozsáhlého světa, na který se teď podíváme podrobněji.

Co se týká postupu v ději a samotného pohybu po světě Sacred, je vyřešen celkem zajímavě. Hra je sice rozdělena do několika aktů, ale téměř všechna prostředí jsou přístupná prakticky od začátku. Nic vám nebrání jít podle mapy přímo přes zelené lesy až do pouštní krajiny bez ohledu na dodržování hlavní linie. Krajiny v Sacred jsou ale tak rozsáhlé, že by to bylo úplně zbytečné a je lepší se tam postupně propracovávat.

Je libo zelené lesy, pouště nebo snad zmrzlé pláně?
Svět, ve kterém se Sacred odehrává je vskutku obrovský a nejde popsat v pár větách. Začneme popisem vizuálního zpracování, které je, jak jste jistě poznali z okolních obrázků, skutečně nádherné. Na rozdíl od Diabla není sice svět náhodně vygenerovaný, což pro někoho může znamenat menší motivaci k druhému kliku na položku „New Game“, ale na druhou stranu to tvůrcům umožňuje vytvořit ho přesně takový, jaký ho chtějí mít a že ho chtějí mít opravdu pěkný. Nejenže je to svět opravdu obrovský, ale doslova každý kousek je nádherně propracován, všude je plno květin, stromů, jezírek, sem tam vesnička, atd. Prostě radost pohledět. Přes krásně zelené pláně se dostanete například i do pouště nebo zasněžených plání. Na spoustě míst narazíte na nepovinné jeskyně, které si žádají vyčištění od nezvaných návštěvníků, opuštěné domy nebo tábory banditů. Vyjmenovat úplně všechno opravdu nejde.

Tvůrci použili oblíbeného a efektivního stylu zobrazování, ve kterém je prostředí sestaveno 2D texturami, zatímco všechny postavy a příšery jsou již plně 3D. Modely postav jsou vyvedeny skvěle. Váš hrdina krásně mění vzhled podle toho, co na něj navléknete a to nemyslím pouze brnění, helmu nebo zbraň, ale i takové maličkosti jako jsou třeba boty. Někoho by mohlo zamrzet, že je téměř nemožné nastavení grafiky jakkoliv změnit. Rozlišení je napevno nastaveno na 1024x768x32 a nelze ho jakkoliv změnit. Naštěstí je hra krásně plynulá i na pomalejších strojích, takže to většině z vás ani nepřijde. Aby toho nebylo málo, je hra doplněna krásnými světelnými efekty. Efekty kouzel vypadají skvěle, plynule se střídá den a noc (i když chvílemi je obraz přeci jen trošku přesvícen, ale to je detail), občas zaprší/zasněží, prostě radost se tímto světem procházet.

Na tento nádherný svět se díváte ze stejného pohledu, jako sledujete Diablo, jen tu navíc máme na výběr ze tří stupňů zoomu. Moc se ale neradujte. Ten nejvzdálenější využijete jen vzácně kvůli většímu rozhledu, ale jinak asi ne. Prostřední je standardní a nejlepší, kdežto nejbližší je absolutně nepoužitelný. Nejen že vidíte svého hrdinu moc blízko a nemáte skoro představu o dění okolo, ale navíc se grafika trochu rozplizne a už to prostě není taková nádhera.

Ruku v ruce s grafikou jde také skvělé ozvučení. Postavy jsou skvěle namluvené, uslyšíte řinčení mečů a štítů, cvrlikání ptáčků, prostě všechno, na co jsme zvyklí. Hudba je také skvělá, jen by v klidných pasážích mohla být trošku výraznější, ale hned jak se strhne nějaký boj (takže vlastně skoro pořád :)), rozezní se pěkně dynamicky.

Mrtvý kostlivec tady, mrtvý skřet támhle, živý gob…mrtvý goblin pode mnou…
Přestože nadpis je celkem jasný, zmíním se nejdříve o klasických přátelských NPC. Těch je v Sacred také dost. Většina z nich vám sice k ničemu nebude a pouze si dělá svou práci, ale pokud nad nějakou postavou uvidíte symbol „?!“, postava vám nabídne úkol (který můžete, ale také nemusíte přijmout). Mimoto téměř v každé vesničce narazíte na obchodníka nebo stájníka a trošku vzácněji také na kováře (vylepšuje předměty) a na tzv. combo-mastera. Ten vám může vyměnit za čtyři jiné runy jednu runu pro vás (což je skvělé, ale nesmíte na to, jako já, přijít v polovině hry :)) a také vás může naučit různá komba - můžete si tak nastavit třeba hození pasti, mocný úder a odhození protivníka na jedno kliknutí. Na tomto místě bych se také měl zmínit o subquestech, kterých je v Sacred něco přes 200! Některé jsou dané napevno, ale většina je náhodně generovaná. Narazíte tedy občas na takové nelogičnosti jako zabití příšery v oblasti, kterou jste zrovna teď pročistili, ale takových drobností si ani nevšimnete. Odměnou za splněné úkoly vám budou cenné zkušenost, občas nějaké předměty a peníze. Ale teď už k těm potvůrkám…

Na své pouti potkáte všelijaká stvoření. Od výše zmíněných goblinů nebo skřetů až po zombíky, vlky, gorgony a spousty jiných nestvůr, včetně draků! Bojů si užijete skutečně dostatek, protože nepřátelé na vás útočí téměř stále. Občas se můj temný elf musel sakra ohánět, aby nedostal přes budku. Nepřátelé mají pod sebou kruh, který symbolizuje jejich zdraví, ale ve větších hloučcích to působí celkem nepřehledně. Také se příšery celkem špatně zaměřují, takže v hloučcích kolikrát bude mlátit střídavě do několika potvor a ani si toho nevšimnete. Navíc, a to někoho může pořádně naštvat, se nepřátele respawnují. Někde jsem sice četl, že pokud vyřešíte pro danou oblast všechny subquesty, nepřátelé se už obnovovat nebudou, ale mě se to nepodařilo. Naštěstí vás nikdo nenutí všechny potvory pobíjet, takže pokud máte koně (o tom za chvíli), můžete jim v klidu ujet. Občas se setkáte, stejně jako v Diablu, s početnější skupinkou nepřátel v čele s bossem, ze kterého většinou vypadne nějaká ta dobrá magická věcička. A tím se dostáváme k jednomu z hlavních prvků akčních RPG.

Ale co si vezmu na sebe?
Můžu vás v klidu ubezpečit, že předmětů padají doslova tuny, takže i přesto, že je inventář asi čtyřikrát větší než v Diablu, se vám zaplní opravdu rychle, takže než se nadějete, pomažete si to zpátky k obchodníkovi. Předmětů existuje neuvěřitelné množství. Od malých nožíků, přes meče, halapartny, palcáty, luky nebo kuše. Totéž platí samozřejmě i pro brnění, které se skládá z helmy, hlavního brnění, rukavic, chrániče ramen, chráničů rukou, bot a pásku. Aby toho nebylo málo, může na sebe váš rek ještě navléknout amulet a čtyři prsteny. Když k tomu připočítáme, že ještě padají peníze, lektvary a spousta dalších blbůstek, dostáváme se k obrovskému množství předmětů. Předměty můžou být magické, setové, unikátní, socketovatelné (může vám je kovář trochu upravit), prostě klasika, na kterou jsme u Diabla zvyklí. Co je trošku překvapivé je fakt, že tu neexistují neidentifikované předměty – vše vidíte hned, jak to seberete, ale možná to je lepší, protože tu neexistuje něco jako town portal, tak aspoň hned vidíte, jestli má cenu se s tím táhnout do města. Trošku nedomyšlená je hodnota peněz. Krátce po začátku totiž budete mít obrovskou sumu peněz a nebudete mít způsob, jak ji utratit. Obchodníci totiž pouze zřídka mají něco, čím by vás mohli zaujmout a když už, můžete si to v pohodě dovolit.

Cestování, mapa, …
Jak jsem se zmínil výše, nemáte tu po ruce něco jako town portal, musíte si vystačit jinak. Po celé zemi je sice rozmístěno několik portálů, mezi kterými můžete cestovat, ale těch je tak málo, že to snad ani nestojí za zmínku. Proto je tu druhá možnost a tou je kůň. Ano, v Sacred máte možnost si koupit koně a tak se rychleji přesunovat z místa na místo. Zezačátku budete mít sice možnost koupit pouze úplně obyčejného koně, kterého vám zabije kde co, ale až se dostanete trochu dále a budete investovat nějaký ten bodík do dovednosti „Riding“, budete si moct koupit značně rychlejšího a odolnějšího koně později ve hře i koně válečného, který nadělá v hloučcích nepřátel opravdovou paseku. Každý kůň má navíc své vlastní vlastnosti jako počet životů, resistence, rychlost, apod. Můžete ho navíc vylepšit i nálezem lepšího sedla :) Pokud sedíte na koni, můžete stále útočit na nepřátele, ale je to o trochu pomalejší a pokud používáte dvě zbraně, budete útočit pouze jednou. Některé dovednosti navíc nejdou použít, pokud jedete na koni, takže se bez nich buď v tu chvíli budete muset obejít nebo z koně slézt.

Na poli akčních RPG se toho za posledních několik let moc nezměnilo. Na trůnu se bez větší konkurence suverénně usadilo Diablo 2 spolu se svým datadiskem Lord of Destruction a je téměř nemožné jej sesadit. Někteří se o to sice pokusili, ale byly to pouze marné pokusy, které skončily hluboko pod ním. V prachu cesty se tak válejí takové tituly jako nedávné Blade and Sword nebo Dungeon Siege i se svým rozšířením Legends of Aranna. Snažily se sice vyšplhat na pomyslnou horu vítězství, ale Diablo jim cestu znepříjemnilo mnohými nástrahami, díky kterým je výstup velice obtížný. Situace se teď ale radikálně mění, protože se na scéně objevuje Sacred. Sacred nejen že jedním krokem v pohodě překročilo výše zmíněné Blade and Sword, ale bez problémů překonává i Dungeon Siege a razí si cestu k vrcholu, připraveno svést finální bitvu o prvenství. Vítěz může být jen jeden. Bude to Sacred? Čtěte dále…

Původně jsem chtěl celou recenzi pojmout jako jedno velké srovnání s Diablem 2, ale po čas jsem od tohoto názoru upustil. Jednak z důvodu nepříliš kladných reakcí na takovýto typ recenzí a jednak z důvodu, že vy všichni jste určitě Diablo 2 hráli, takže já „jen“ prostě popíšu Sacred a vy si hry jistě porovnáte sami :)

Nějaký ten úvod…
Sacred je akční RPG, zasazené do fantasy světa plného elfů, goblinů, orků a spousty jiné podobné chamradi. Na to, jak ten svět vypadá se podíváme za chvilku, teď si řekneme něco o příběhu, protože kvalitní příběh k podobné hře patří asi jako k Plzni to nejlepší pivo.

Byl nebyl jeden čaroděj, který se pokusil vyvolat na tento svět mocného démona. To se mu sice povedlo, ale díky neschopnosti jeho malých sluhů se mu ho nepodařilo udržet v ochranné bariéře a démon se tak dostal na náš svět. To je samozřejmě průšvih, takže váš úkol je jasný. Popadnout jednoho ze šesti hrdinů a rozsáhlým světem si proklestit cestu až k němu a zlikvidovat ho. Každý hrdina má své unikátní schopnost, podobně jako v Diablu, jen s tím rozdílem, že se je neučíte postupem na vyšší level, ale musíte je najít. Rovněž zvyšování probíhá nalezením stejného skillu. Trošku otrava, ale co. Mimo těchto speciálních dovedností je tu ještě několik klasických skillů, jako na příklad zacházení se zbraněmi, rychlost obnovy speciálních dovedností (ve hře neexistuje mana, kouzla a dovednosti se prostě samy dobíjejí) nebo jízda na koni (o tom později). Výjimkou nejsou ani předměty určené pouze jedné postavě (křídla pro Serafínku, rukavice pro Gladiátora, luk pro lesní elfku, apod.). Ještě doplním, že každá postava začíná na jiném místě rozsáhlého světa, na který se teď podíváme podrobněji.

Co se týká postupu v ději a samotného pohybu po světě Sacred, je vyřešen celkem zajímavě. Hra je sice rozdělena do několika aktů, ale téměř všechna prostředí jsou přístupná prakticky od začátku. Nic vám nebrání jít podle mapy přímo přes zelené lesy až do pouštní krajiny bez ohledu na dodržování hlavní linie. Krajiny v Sacred jsou ale tak rozsáhlé, že by to bylo úplně zbytečné a je lepší se tam postupně propracovávat.

Je libo zelené lesy, pouště nebo snad zmrzlé pláně?
Svět, ve kterém se Sacred odehrává je vskutku obrovský a nejde popsat v pár větách. Začneme popisem vizuálního zpracování, které je, jak jste jistě poznali z okolních obrázků, skutečně nádherné. Na rozdíl od Diabla není sice svět náhodně vygenerovaný, což pro někoho může znamenat menší motivaci k druhému kliku na položku „New Game“, ale na druhou stranu to tvůrcům umožňuje vytvořit ho přesně takový, jaký ho chtějí mít a že ho chtějí mít opravdu pěkný. Nejenže je to svět opravdu obrovský, ale doslova každý kousek je nádherně propracován, všude je plno květin, stromů, jezírek, sem tam vesnička, atd. Prostě radost pohledět. Přes krásně zelené pláně se dostanete například i do pouště nebo zasněžených plání. Na spoustě míst narazíte na nepovinné jeskyně, které si žádají vyčištění od nezvaných návštěvníků, opuštěné domy nebo tábory banditů. Vyjmenovat úplně všechno opravdu nejde.

Tvůrci použili oblíbeného a efektivního stylu zobrazování, ve kterém je prostředí sestaveno 2D texturami, zatímco všechny postavy a příšery jsou již plně 3D. Modely postav jsou vyvedeny skvěle. Váš hrdina krásně mění vzhled podle toho, co na něj navléknete a to nemyslím pouze brnění, helmu nebo zbraň, ale i takové maličkosti jako jsou třeba boty. Někoho by mohlo zamrzet, že je téměř nemožné nastavení grafiky jakkoliv změnit. Rozlišení je napevno nastaveno na 1024x768x32 a nelze ho jakkoliv změnit. Naštěstí je hra krásně plynulá i na pomalejších strojích, takže to většině z vás ani nepřijde. Aby toho nebylo málo, je hra doplněna krásnými světelnými efekty. Efekty kouzel vypadají skvěle, plynule se střídá den a noc (i když chvílemi je obraz přeci jen trošku přesvícen, ale to je detail), občas zaprší/zasněží, prostě radost se tímto světem procházet.

Na tento nádherný svět se díváte ze stejného pohledu, jako sledujete Diablo, jen tu navíc máme na výběr ze tří stupňů zoomu. Moc se ale neradujte. Ten nejvzdálenější využijete jen vzácně kvůli většímu rozhledu, ale jinak asi ne. Prostřední je standardní a nejlepší, kdežto nejbližší je absolutně nepoužitelný. Nejen že vidíte svého hrdinu moc blízko a nemáte skoro představu o dění okolo, ale navíc se grafika trochu rozplizne a už to prostě není taková nádhera.

Ruku v ruce s grafikou jde také skvělé ozvučení. Postavy jsou skvěle namluvené, uslyšíte řinčení mečů a štítů, cvrlikání ptáčků, prostě všechno, na co jsme zvyklí. Hudba je také skvělá, jen by v klidných pasážích mohla být trošku výraznější, ale hned jak se strhne nějaký boj (takže vlastně skoro pořád :)), rozezní se pěkně dynamicky.

Mrtvý kostlivec tady, mrtvý skřet támhle, živý gob…mrtvý goblin pode mnou…
Přestože nadpis je celkem jasný, zmíním se nejdříve o klasických přátelských NPC. Těch je v Sacred také dost. Většina z nich vám sice k ničemu nebude a pouze si dělá svou práci, ale pokud nad nějakou postavou uvidíte symbol „?!“, postava vám nabídne úkol (který můžete, ale také nemusíte přijmout). Mimoto téměř v každé vesničce narazíte na obchodníka nebo stájníka a trošku vzácněji také na kováře (vylepšuje předměty) a na tzv. combo-mastera. Ten vám může vyměnit za čtyři jiné runy jednu runu pro vás (což je skvělé, ale nesmíte na to, jako já, přijít v polovině hry :)) a také vás může naučit různá komba - můžete si tak nastavit třeba hození pasti, mocný úder a odhození protivníka na jedno kliknutí. Na tomto místě bych se také měl zmínit o subquestech, kterých je v Sacred něco přes 200! Některé jsou dané napevno, ale většina je náhodně generovaná. Narazíte tedy občas na takové nelogičnosti jako zabití příšery v oblasti, kterou jste zrovna teď pročistili, ale takových drobností si ani nevšimnete. Odměnou za splněné úkoly vám budou cenné zkušenost, občas nějaké předměty a peníze. Ale teď už k těm potvůrkám…

Na své pouti potkáte všelijaká stvoření. Od výše zmíněných goblinů nebo skřetů až po zombíky, vlky, gorgony a spousty jiných nestvůr, včetně draků! Bojů si užijete skutečně dostatek, protože nepřátelé na vás útočí téměř stále. Občas se můj temný elf musel sakra ohánět, aby nedostal přes budku. Nepřátelé mají pod sebou kruh, který symbolizuje jejich zdraví, ale ve větších hloučcích to působí celkem nepřehledně. Také se příšery celkem špatně zaměřují, takže v hloučcích kolikrát bude mlátit střídavě do několika potvor a ani si toho nevšimnete. Navíc, a to někoho může pořádně naštvat, se nepřátele respawnují. Někde jsem sice četl, že pokud vyřešíte pro danou oblast všechny subquesty, nepřátelé se už obnovovat nebudou, ale mě se to nepodařilo. Naštěstí vás nikdo nenutí všechny potvory pobíjet, takže pokud máte koně (o tom za chvíli), můžete jim v klidu ujet. Občas se setkáte, stejně jako v Diablu, s početnější skupinkou nepřátel v čele s bossem, ze kterého většinou vypadne nějaká ta dobrá magická věcička. A tím se dostáváme k jednomu z hlavních prvků akčních RPG.

Ale co si vezmu na sebe?
Můžu vás v klidu ubezpečit, že předmětů padají doslova tuny, takže i přesto, že je inventář asi čtyřikrát větší než v Diablu, se vám zaplní opravdu rychle, takže než se nadějete, pomažete si to zpátky k obchodníkovi. Předmětů existuje neuvěřitelné množství. Od malých nožíků, přes meče, halapartny, palcáty, luky nebo kuše. Totéž platí samozřejmě i pro brnění, které se skládá z helmy, hlavního brnění, rukavic, chrániče ramen, chráničů rukou, bot a pásku. Aby toho nebylo málo, může na sebe váš rek ještě navléknout amulet a čtyři prsteny. Když k tomu připočítáme, že ještě padají peníze, lektvary a spousta dalších blbůstek, dostáváme se k obrovskému množství předmětů. Předměty můžou být magické, setové, unikátní, socketovatelné (může vám je kovář trochu upravit), prostě klasika, na kterou jsme u Diabla zvyklí. Co je trošku překvapivé je fakt, že tu neexistují neidentifikované předměty – vše vidíte hned, jak to seberete, ale možná to je lepší, protože tu neexistuje něco jako town portal, tak aspoň hned vidíte, jestli má cenu se s tím táhnout do města. Trošku nedomyšlená je hodnota peněz. Krátce po začátku totiž budete mít obrovskou sumu peněz a nebudete mít způsob, jak ji utratit. Obchodníci totiž pouze zřídka mají něco, čím by vás mohli zaujmout a když už, můžete si to v pohodě dovolit.

Cestování, mapa, …
Jak jsem se zmínil výše, nemáte tu po ruce něco jako town portal, musíte si vystačit jinak. Po celé zemi je sice rozmístěno několik portálů, mezi kterými můžete cestovat, ale těch je tak málo, že to snad ani nestojí za zmínku. Proto je tu druhá možnost a tou je kůň. Ano, v Sacred máte možnost si koupit koně a tak se rychleji přesunovat z místa na místo. Zezačátku budete mít sice možnost koupit pouze úplně obyčejného koně, kterého vám zabije kde co, ale až se dostanete trochu dále a budete investovat nějaký ten bodík do dovednosti „Riding“, budete si moct koupit značně rychlejšího a odolnějšího koně později ve hře i koně válečného, který nadělá v hloučcích nepřátel opravdovou paseku. Každý kůň má navíc své vlastní vlastnosti jako počet životů, resistence, rychlost, apod. Můžete ho navíc vylepšit i nálezem lepšího sedla :) Pokud sedíte na koni, můžete stále útočit na nepřátele, ale je to o trochu pomalejší a pokud používáte dvě zbraně, budete útočit pouze jednou. Některé dovednosti navíc nejdou použít, pokud jedete na koni, takže se bez nich buď v tu chvíli budete muset obejít nebo z koně slézt.

Mapu můžeme rozdělit na dvě části. První je klasická průhledná mapa okolní oblasti, kterou vyvoláte stiskem TABu. Na té je vidět pouze nejbližší okolí a nemůžete ji jakkoliv posouvat, protože je aktivní pouze po dobu, kdy držíte TAB. Druhá mapa, je mapa celého světa a je vyvedena opravdu skvěle. Vidíte na ní, kde všude už jste byli, jsou tu zaznamenány současné i splněné úkoly, takže se v podstatě nemůže stát, že byste nevěděli, jak který úkol splnit. Navíc si ji můžete i kliknutím přiblížit a hned vidíte velice podrobnou mapu oblasti. Dole na kompasu máte také směr vašeho hlavního úkolu, takže se v příběhu opravdu nejde ztratit.

Jak dopadla bitva o prvenství?
Jestli byl poražen král a na jeho místo nastupuje nový, to si musí každý z vás rozhodnout sám (podle mého skromného názoru prostě Diablo 2 být poraženo nemůže, přestože jsem se u Sacred královsky bavil, ale to je věc názoru). Jedno je ale jisté. Sacred je skvělá hra, která chytne a nepustí a rozhodně se ji vyplatí hrát vícekrát, protože každá ze šesti nabízených postav má něco jiného do sebe. Pokud se rozhodnete si Sacred zahrát, odmění se vám vynikající detailní grafikou, výbornou zvukovou stránkou, dobrým příběhem a několika bezesnými nocemi. Rozhodně doporučuju.